V bufetu

Karel Plíhal

1:JDen nechte trpaslíka A/C#Ondřeje,
jHmen ať si dá, co hrdlo rF#máčí,
Hmať se, chGudák malej, tDaky jF#m7ednou pH7oměje,
E7echno platím, a tak: Ao co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SGrdce má rAozervané nDa hadrHmy
prEmo jednu tF#rpaslici zHme sádry,
bB7yla tak krásná, až se vDěřit nechtělH7o,
jE7ako by ji uplácal sám MAichelangelo,
nGosil jí rAybízové kDorálkHmy,
kEmoukala nF#epřítomně dHmo dálky,
tB7ak velkou láskou ji, chDudák, zahrnH7ul,
žE7e by se i kámen nAad ním ustrnul,
ale sádra nDe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: